Vltava

Patří do silné generace výtvarníků, která se zrodila v devadesátých letech. Její výstava Skin Care v Galerii Rudolfinum je první samostatnou expozicí české umělkyně, kde akcentuje téma humanity. „Ve slově péče je dotek a to je něco, co je spojeno s empatií a blízkostí. Poselství humánního a vlastně i intimního mi přijde důležitější, než kdybych pracovala nebo mluvila o konkrétních trýznivých situacích,“ popisuje ve Vizitce. Repríza z 13. října 2025.

Schichtova továrna na mýdlo s jelenem v Ústí nad Labem byla pravé impérium, s její existencí a činností bylo spojené celé město. Vlivem a pokrokem byla srovnatelná s Baťovou továrnou ve Zlíně. Jen s tím rozdílem, že Schichtové byli Němci.

Saša Michailidis se ptá dvou filmových publicistů, redaktorky Deníku Jany Podskalské a redaktora časopisu Reflex Vojtěcha Ryndy. Nepela, Franz, Duchoň, Zátopek, Havel, Masaryk, Jan Palach, Milada, ale i Kajínek nebo Miki a také Vlny. Životopisné filmy se staly jedním z nejoblíbenějších žánrů české i slovenské kinematografie. Jaký je porevoluční vývoj žánru zvaného životopisný film?

V Obecním domě má svou dosud největší výstavu s názvem Ermitage. Je jiná tím, že poprvé použil autobiografický prvek, v němž řeší trauma z dětství, které ho provází dodneška. Ve Vizitce z kavárny mluví o konzumu i o svých dílech. „Hlavní princip umění, které dělám, je říct, tohle je realita, my jsme toho součástí a těžko se z toho můžeme vymanit.“

Nenávistné projevy často mají bleskovou podobu. „Český vlastenec“ při výstupu z metra křikne na ženu z Ukrajiny. V debatě na sítích novinář obdrží anonymní výhružku fyzickým násilím. Z projíždějícího auta se ozve sprostý výkřik na adresu známé političky jdoucí po chodníku.

Saša Michailidis se ptá ředitele Dramoxu Martina Zavadila a ředitele a uměleckého šéfa Východočeského divadla Petra Dohnala. Před pěti lety vznikla online platforma Dramox, zjednodušeně streamovací služba na divadelní představení. Dramox je v podstatě pozůstatek covidu, přesto tato divadelní videotéka stále funguje a rozrůstá se? Jak se daří získávat nová divadla a inscenace? A kde jsou největší úskalí divadla ve streamu?

Téměř třicet let vedl Dům umění v Českých Budějovicích a stala se z něj světoznámá a renomovaná galerie současného umění a architektury. „Odjakživa jsem byl polapený prostorem. Všechny věci přicházejí zevnitř. Mým zásadním tématem je architektura, ne z pozice stavění, ale jako místo pro člověka,“ říká ve Vizitce.

Plán byl, že úvaha pro tento týden bude o olivovnících, které se v podhůří romagnolských Apenin letos sklízejí dlouho po Dušičkách, protože pořád prší. „Víno malý a vysušený, olivy zas nacucaný, bída,“ shrnula nám situaci majitelka olivových sadů a penzionu Gli Ulivi, co leží vysoko na cestě Monte Maggiore a v němž jsme jako vždycky přespávali.

Kristus v moči, Pussy Riot v chrámu, Papež sražený meteoritem. Jaký význam dnes má znevažování náboženských symbolů? A může být blasfemický i oslavně zamýšlený kýč? O tom debatují historička umění Milena Bartlová a filozof jazyka Tomáš Koblížek, ve třetí epizodě série Umění pobouřit.

Saša Michailidis se ptá náměstka ministra kultury v demisi Davida Kašpara (STAN) a prezidenta Kulturní a kreativní federace Jakuba Bakuleho. Pár dnů po říjnových volbách do Sněmovny vláda ještě stihla schválit Státní kulturní politiku pro roky 2026 až 2030. Kultura by měla být v Česku v nadcházejících letech dostupnější, sebevědomější a připravená na změny. Jaké priority nastavil ve strategickém dokumentu končící ministr kultury Martin Baxa (ODS)? Jak představy zrealizovat?

Je uměleckou vedoucí souboru BodyVoiceBand, který v autorských projektech propojuje text, živou hudbu a pohyb. Po podpisu Charty 77 se k divadlu přibližovala skrze amatérské soubory a asistenturou Miroslavu Macháčkovi. „Nikdy o věcech neuvažoval tak, aby je politicky přiostřoval. Ale když to v tom textu bylo, tak se to prostě dostalo na povrch. Spolupráce s ním byla výjimečná,“ říká ve Vizitce.

Během francouzského představení Tajný život starých lidí uváděném na festivalu Pražské křižovatky na mě nečekaně vyskočila velmi zasutá vzpomínka.

Saša Michailidis se ptá hudebního publicisty deníku Právo Jaroslava Špuláka a editora Radia Wave a filmového publicisty Antonína Tesaře. Poslední říjnový den roku 1975 vydává skupina Queen jako první singl z nové desky skladbu Bohemian Rhapsody – téměř šestiminutovou píseň bez refrénu, která střídá baladu, operetu a hard rock. Přesto se stala nepravděpodobným hitem, následně globálním fenoménem a vlastně i symbolem kapely. Jak slavný song vznikl?

Maminka z něj chtěla mít pana učitele, jenže on potkal zakladatele studia Ypsilon Jana Schmida a místo před katedrou se zabydlel u klavíru a na jevišti. O hudbě v divadle i ve filmu a také o hledání šlágrů v operách bude v Momentech mluvit Miroslav Kořínek.

Se svým ateliérem stojí za novými pražskými nádražími směr letiště, která by měla být co nejšetrnější. Je ale také znovuzvoleným děkanem Fakulty architektury ČVUT, největší školy svého druhu u nás. „To, že si studenti zkusí postavit objekt vlastníma rukama, je pro mě velice důležité. Architekt by měl pochopit, jak materiál funguje,“ vysvětluje ve Vizitce. „Postupným odebíráním toho nepodstatného se v návrhu dostáváte ke kvalitě.“

Mám ráda říjen, měsíc rozpažený mezi létem a zimou, a to hlavně navečer. Světlo ustupuje pomalu, jako by se den zvolna vyprazdňoval a v prostoru otevírajícím se do stále sytějších odstínů modři, se postupně rozsvěcejí světla a slibují. Jako by na konci každého stmívání čekal zářivě osvětlený sál plný smíchu, hudby a třpytivého mihotání.

Slouží kazatel Pavel Homolka.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Saša Michailidis se ptá hostů na loupež v Louvru a další známé krádeže uměleckých děl i chování zlodějů v muzeích a galeriích. Hudební kanály televize MTV po čtyřiceti letech v Evropě končí. Role a pozice ombudsmanů na uměleckých vysokých školách. Filmové a literární dílo kontroverzního italského tvůrce Piera Paola Pasoliniho, připomínáme si tím 50 let od jeho dosud neobjasněné vraždy.