Vltava

Saša Michailidis se ptá hostů na moderní přístupy v muzejnictví. Hlavní budova Muzea Prahy na Florenci totiž přivítá po pětileté rekonstrukci první návštěvníky, a to v sobotu 6. prosince. Jak udělat atraktivní výstavu v rámci možností tuzemských muzeí? Rapové písně jsou v prestižní americké hitparádě nedostatkovým zbožím, ocitl se rap v problémech? Proč by byla vhodná revize systému financování pražské divadelní scény? Woody Allen slaví 90. narozeniny.

Moc literatury podle něj spočívá v tom, vyprávět něco o tom, co neznáme, a přinášet pohledy, které běžně nevnímáme. Je autorem v našem prostředí velmi rezonujícího románu Medúzy a jeho debut Srpny se stal velmi brzy bestsellerem. „Hledal jsem podobu přátelství, které je predátorské a nenávistné, v kterém ale vidím i světlé momenty, i když je obrovsky komplikované,“ říká ve Vizitce. Jak prožívá proces psaní? A jakým způsobem zachází se slovy? Ptá se Karolína Koubová.

Máme tady u nás ve čtvrti takový vynález. Schody vedoucí dolů k tramvaji lemuje zídka vysoká asi tak do pasu. Vedle zídky stojí popelnice na tříděný odpad a na zídku se odkládají věci, které někdo chtěl vyhodit, ale vlastně mu to bylo líto, tak je tu nechává pro případné zájemce, jimž by se mohly ještě hodit. Nádobí, hračky a věci pro děti, oblečení a někdy také knížky. Zídka nám supluje knihobudku.

Saša Michailidis se ptá ředitele Muzea Prahy Iva Macka a ředitele pobočky Národního zemědělského muzea Kačina Pavla Douši. Hlavní budova Muzea Prahy se po několikaleté rekonstrukci znovu otevře. 5 nových sálů uvidí veřejnost od 6. prosince. Co nabídne expozice s názvem Město v čase: Příběhy z 19. století? Jak se dnes tvoří atraktivní výstava v rámci možností tuzemských muzeí? Jak balancovat mezi tradičními a moderními muzejními přístupy?

Samizdat ji zajímá z pohledu grafických prostředků. Byl opravdu jen bez barev? Stojí tak i za pestrou obrazovou a grafickou podobou výpravné publikace Revolver Revue – Out of Ghetto Magazine: Jak se dělá samizdat. Sama je také držitelkou hned několika ocenění v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku. Jak se dělaly v samizdatu reklamy na zakázané kapely nebo časopisy? A co ji nejvíc baví při práci se studenty na Hellichovce? Ptá se Ondřej Cihlář.

V jazyce urputně přetrvávají obraty, které nemají smysl a jejichž důsledné uplatňování spíše škodí, např. že „cesta je cíl“, nebo „čekání je důležitější než nalezení“. Patří k nim i známé antické moudro „de mortuis nihil nisi bene“, tedy „o mrtvých jen dobře“. Nepodporuje spravedlnost a často dál ubližuje těm, kterým už dotyčný nebožtík (či dotyčná nebožka) vědomě či nevědomě ublížili dost.

Zločin je vyřešený, vrah odsouzený, a přesto zůstává spousta nezodpovězených otázek... Johana se už nevrátí. Zbyli tu po ní rodiče, sestra a taky on. Ten, který ji připravil o život. V čem může pozůstalým pomoct setkání s pachatelem? A co se vlastně honí hlavou jemu? Poslouchejte vůbec první hranou sérii o restorativní justici.

Dora a Dominik spolu pracují vůbec poprvé. A hned je čeká obří zkouška. Mají před sebou velký případ. Restorativní justice se nově rozjíždí i pro těžké trestné činy a do jejich kanceláře vstupuje zlomený otec, který přišel o dceru.

Sedí ve vězení, už je to šest let, co zabil. Odpykává si svůj trest, to, co způsobil, tím ale jen tak neodčiní. Teď ho čeká ještě větší zkouška – prý se s ním chce někdo setkat. Copak se dá pohlédnout do tváře tomu, kterému sebral dceru?

Všechno se sesypalo. Johanka zmizela a její svět se zhroutil tak, že už se nedá seskládat zpátky. Jak jí mohl tohle udělat? A jak by se na něj mohla ještě vůbec někdy podívat? Co říct někomu, kdo jí zabil dceru?

Nasedla do letadla a zmizela. Za moře, pryč od toho všeho. Starší sestra byla zavražděná, rodiče se zhroutili, jejich vztah se začal po kouskách drolit… A navíc to strašné tajemství. Mohla tomu zabránit?

Otec, matka, sestra a vrah. Tolik měsíců nekonečných návratů k tomu děsivému dni, tolik práce s odhalováním a lepením vlastních pocitů. Jak si teď sednout k jednomu stolu? Co si říct? A co to může přinést?

Petra Šach je vystudovaná právnička. Jako předsedkyně Institutu pro restorativní justici usiluje o široké zapojení tohoto principu do českého trestního práva jak na teoretické úrovni, tak v praxi.

Jsou to už roky, co přežila brutální napadení. Neznámý muž vstoupil do její kanceláře a téměř ji uškrtil. Že si odpykává svůj trest, nějak nestačí. A tak se Magda rozhodla a prošla spolu s ním restorativním procesem.

Tereza Řeháková je ředitelka programů v Institutu pro restorativní justici. Lektoruje kurzy pro ty, kteří se chtějí stát facilitátory restorativních setkání. A taky sama jako facilitátorka působí.

Kradla, brala drogy, kradla ještě víc… Ze spirály trestných činů se Eliška vymotala až ve vezení. Odpykala si svůj trest, naučila se znovu žít a dneska pomáhá i dalším pachatelům navrátit se do systému.

Kateřina Šimáčková byla soudkyní ústavního soudu a už několik let působí u Evropského soudu pro lidská práva. Je také držitelkou francouzského Řádu čestné legie v hodnosti rytířky za osobní nasazení v prosazování lidských práv.

Kateřina Jirová je vystudovaná sociální pracovnice. V rámci Rubikon Centra působí jako poradkyně pro lidi ve výkonu trestu nebo po něm. A sama je taky facilitátorkou restorativních setkání.

Saša Michailidis se ptá publicistky Veroniky Bednářové a filmové kritičky ze serveru iROZHLAS.cz Kristiny Roháčkové. Annie Hall, Hana a její sestry, Manželé a manželky, Manhattan, Zločiny a poklesky, Match Point – Hra osudu, Vicky Cristina Barcelona… Woody Allenovi bude 30. listopadu 90 let. Geniální, obdivovaný, čtyřnásobný držitel Oscara, v jehož filmech chtěl hrát každý. Ale i Allen, na jehož filmy se po obviněních ze sexuálního zneužívání už díváme jinak, anebo vůbec.

Jaké umění pohoršuje na náměstích, v ulicích nebo v parcích? Měla by se díla určená do veřejného prostoru podřizovat všeobecnému vkusu? Kdy je vztycit, kdy je odstraňovat? Pátá epizoda série Umění pobouřit je o kontroverzních výtvarných dílech, kterým se nemůžeme vyhnout.