Business Leaders

Dnes již známe příběhy mnoha lidí, kteří dokázali změnit svůj život. Rádi o těchto lidech čteme a možná někde v koutku duše doufáme, že by se nám také mohlo něco podobného podařit. Proč ale nepřijít od doufání k činům a nepsat svůj příběh plný životních změn a velkolepých dobrodružství? Proč se tak bojíme životní změny? Příběhům těch, kteří už změnili svůj život, se věnujeme také v seberozvojovém magazínu Improovio. Za každým příběhem je však doplněn pracovní list, abychom čtenáře malinko pošťouchli. Abychom je vedli k zamyšlení a možná tak i pomohli najít sílu pro životní změnu. Jaký nástroj si však myslíte, že nám pomáhá takovou životní změnu realizovat?

Myslím si, že každý, kdo v životě prošel nějakou životní změnou, je zpětně schopen identifikovat fázi, kterou si musel projít. Za mě je to taková prvotní fáze skutečného sebepoznání. Ti z vás, co už nějaký ten čas pravidelně pracují na svém lepším životě, vědí, že sebepoznání není samo o sobě ohraničeno jen nějakým časovým obdobím. Sebepoznání bylo hlavním tématem druhého vydání magazínu Improovio. Za mě je to nekončící celoživotní proces. Všichni se totiž během našeho života vyvíjíme, získáváme nové informace a dovednosti, čímž se mění také naše osobnost. 

Neměj strach ze svých snů, věř ve svou budoucnost a přijmi svoji současnost. Jen tak zvládneš zlepšit svůj život. Touto větou jsem končil předchozí epizodu Myšlením na vrchol s tím, že jsem požádal své posluchače, aby se nad ní zamysleli, než si pustí další podcast. Proto pokud nevíte, co chci touto větou říct, a možná jste předchozí epizody neslyšeli nebo nečetli minulé články, zkuste se, prosím, k předešlému dílu ještě vrátit. Dnes bych na něj rád navázal, a to zejména v části, proč je důležité přijmout svou současnost, abychom dokázali změnit vlastní život...

Už jako malý kluk jsem patřil mezi velké snílky a nebál jsem se být ve svých představách velmi naivní. V mém dětství dávali v televizi Arabelu. Byla to jedna z pohádek mého dětství a já jsem si už tehdy řekl: Kéž bych měl ten kouzelný prsten. To by se potom děly věci. Samozřejmě že jak člověk vyrůstá a více se seznamuje s realitou skutečného života, opouštějí ho i naivní představy. I přesto jsem se ale nebál nikdy snít. Jen jsem už v dospělosti nebyl schopen ve sny uvěřit. A jak už řekl Napoleon Hill, autor světového bestselleru Myšlením k bohatství, podle kterého vzniklo i třetí vydání magazínu Improovio: „Vše, co si dokáže lidská mysl představit a čemu je schopná uvěřit, toho je schopna dosáhnout.“ A přesně to byl můj největší problém. Dokázal jsem si představit lepší život, ale byl pro mě problém v něj věřit. Jenže jak věřit v lepší život, když člověk vidí dnešní realitu? 

„Jestli chceš změnit svoje výsledky, změň nejdřív sám sebe,“ řekl mi kdysi jeden moudrý muž, a já se ho zeptal: „No jo, ale jak?“ Na to se ten muž usmál a pokračoval: „Musíš pochopit, že život je cesta a tvoje výsledky odpovídají cestě, po které jdeš. Proto jestli chceš lepší život, potřebuješ vykročit na lepší cestu. Musíš se jen rozhodnout, vykročit a hlavně nikdy nesejít z nové cesty. Hlavně na to poslední nezapomínej, to je na nové cestě nejtěžší.“

„Můj otec byl rozený podnikatel. Lákalo ho všechno, co vyžadovalo odvahu, ale scházela mu vytrvalost. První překážka, na kterou narazil, mu vzala chuť ke starému a dala naději na nějaký nový podnik.“ Takto vzpomíná ve svých pamětech Tomáš Baťa na svého otce a touto myšlenkou začíná také první článek v nejnovějším vydání magazínu Improovio. Hned v úvodu nového čísla se věnujeme příběhu Tomáše Bati a zaměřujeme se především na jeho začátky. Je to období, během kterého vznikala jeho geniální podnikatelská mysl.

Jeden z hlavních důvodů, proč se rád potkávám s úspěšnými lidmi, jsou zkušenosti, které díky tomu mohu získat. Dříve, před rozvojem internetu a technologií, jsme měli omezené možnosti, co se získávání těchto zkušeností týká. Naštěstí dnes už máme možnosti prakticky neomezené a navíc si ještě můžeme vybírat, jaké informace pustíme do naší mysli. V předchozí epizodě Myšlením na vrchol jsem se potkal s Petrem Zelíkem, majitelem společnosti Oxalis. Petr se v rozhovoru podělil o...

Představte si, že máte sen. Rozhodnete se za ním vydat. Stoprocentně se na něj koncentrovat. Vsadíte všechno na jednu kartu. Opustíte vysokou zaměstnaneckou pozici. Obětujete všechny úspory. Pracně roztlačíte káru až na pokraj úspěchu. A pak... ...zjistíte, že veškeré vaše know-how dostala konkurence. I s člověkem, na kterého jste nejvíce spoléhali.  Přeběhl. Cestou sebral, co mohl. A nyní s tím, co jste vymysleli, stojí proti vám. Ví, co máte v plánu, ví, jak toho chcete dosáhnout, vidí do vašich karet. A má možná mnohem větší kapitál za zády na to, aby vás zničil.

Snad celé své dospívání jsem se trápil jednou otázku. JAK? Neustále jsem přemýšlel jak změnit svůj život. Byl jsem velmi nešťastný a natolik utopený ve vlastní sebelítosti, že jsem nebyl schopen vidět řešení, které bylo tak jasné. Pokud snad posloucháte můj podcast poprvé nebo jen krátký čas, tak možná nevíte, proč o své minulosti mluvím tak negativně. Pravidelní a dlouhodobí posluchači, ale také čtenáři seberozvojového magazínu Improovio už znají můj příběh, který bych rád v krátkosti zopakoval. 

Lidé mají takovou zvláštní vlastnost. Myslíme si, že jsme inteligentní tvorové, Víme, že se od ostatních tvorů na této planetě odlišujeme naším neokortexem, tedy šedou kůrou mozkovou, kde sídlí zdroj našeho racionálního uvažování. Víme, že díky této části mozku můžeme racionálně uvažovat. Neokortex je zdrojem naší inteligence, a protože víme, že na rozdíl od jiných zvířat jsme obdařeni touto mimořádnou částí našeho mozku, tak ji upřednostňujeme nade vše ostatní, což má i důsledek na naše chování, respektive na naše uvažování.

Bohatý a šťastný život je volba každého z nás. Rozumím, že pokud se někdo dostane do špatné životní situace, pokud se někomu dlouhodobě nedaří prorazit a uspět, tak není jednoduché takové větě uvěřit. V první fázi je vůbec připustit, že by to tak mohlo být. Ve druhé fázi v to skutečně věřit a ve třetí fázi se pro takový život rozhodnout. Ano, čtete správně. Říkám, že je potřeba se dokázat rozhodnout, protože, zkrátka a dobře jen věřit v lepší život prostě nestačí. A víte, podle čeho poznáte, že už jste udělali to správné rozhodnutí?

Pamatuji si, když byly naše děti ještě velmi malé a my jsme šli někde v lese na procházku. Naši kluci byli vždy takoví neposedové, pořád někde lezli po stromech, skákali v potoce a bylo téměř pravidlem mít s sebou buď dostatek náhradního oblečení, když se vymáchali v kaluži, nebo být alespoň nablízku autu. Když byly naše děti ještě dost malé a vylezly někam na mez nebo malý strom a já jsem roztáhl ruce, tak je stačilo jen pobídnout gesty, aby se pustily nebo mi skočily do náruče...

Zažíváme-li v životě nějaké nezdary a prohry, tak to zpravidla s sebou nese i negativní emoce. Když sportovec prohraje zápas, těžko z toho může mít radost, stejně tak když se obchodníkovi dlouho nedaří uzavřít nějaký obchod, když se nám v práci nedaří dotáhnout žádný projekt, a stejně tak když v osobním životě nejsme schopni vytrvat v žádném dlouhodobém vztahu. A čím častěji v našich životech prožíváme negativní emoce, tím větší negativní dopad to má na naše sebevědomí. Jenže jak si udržet zdravou míru vlastního sebevědomí, když se nám nic nedaří? I s touto otázku se snažím společně s dalšími autory osobního rozvoje pomáhat čtenářům tištěného magazínu Improovio.

Před sedmi lety vystupovala Pavlína Louženská jako jediná řečnice mezi muži na konferenci. Když přišla na místo, spletli si ji s hosteskou. Přeci jen nebylo úplně běžné, aby na marketingové konferenci vystupovala žena. Pavlínu to tehdy zdravě naštvalo a vedlo k založení facebookové skupiny Holky z Marketingu. Původně docela nenápadná skupina dívek, které měly touhu se prosadit a uspět, získává postupně na síle. Po třech letech fungování se k Pavlíně připojila Aneta Martinek s Lucií Audi, aby společně rozvíjely skupinu jako neziskovou organizaci, jejímž jediným cílem je pomáhat ženám najít uplatnění v marketingu a prosadit se také ve vysokých funkcí. V letošním roce se zmiňované tři dámy, Aneta, Lucie a Pavlína, rozhodly k dalšímu kroku a skupina Holky z Marketingu se z neziskové organizace proměnila v obchodní společnost.

Když jsem poprvé volal Romaně Ljubasové, abych ji požádal o rozhovor pro FC magazín Petra Casanovy, na druhé straně sluchátka jsem slyšel radostný jásot. „Jupí, já jsem věděla, že jednou zavoláte. Víte, právě jste mi splnil můj velký sen. Už dlouho jsem si přála, aby se mi ozvali z FirstClassu a chtěli o mně napsat. Takovou radost jste mi udělal, že jsem se neudržela a musela vykřiknout radostí.“ To byla první slova, která jsem slyšel od Romany Ljubasové, dnes podnikatelky a majitelky firmy Inca Collagen. Líbil se mi její příběh. Je inspirativní a věděl jsem, že bude přínosem i pro naše čtenáře. Romanin příběh, jakožto příběh věrné čtenářky FC magazínu, nemohl chybět ani v jednom z magazínů Improovio. 

Zig Ziglar kdysi řekl, že motivace je jako sprchování. Účinek sprchování nevydrží dlouho, proto se sprchujeme každý den. A podobně je tomu s motivací. Jistě si sami vybavíte situace ze života, kdy jste cítili silnou motivaci dosáhnout nějaké životní změny, ale po čase to vyprchalo a žádná opravdová změna nepřišla. V lednu něco podobného zažívají někteří lidé, když si kupují roční členství do fitka. Majitelé fitness center těmto lidem říkají „ledňáčci”, protože je vidí jen v lednu...

„Lukáši, ráda bych Vám poděkovala za podcast Myšlením na Vrchol. Nejvíce si cením pravidelnosti, protože mám každý den možnost zpříjemnit svou cestu do práce a zamyslet se společně s Vámi nad různými tématy. Nevím, čím to je, ale jako byste občas žil můj život, dost často se trefujete do témat, jaká zrovna řeším, nebo mi jsou velmi blízká. Dnes jsem si poslechla podcast, kde jste zmínil, že šťastný život je volba každého z nás. Víte, trápí mě moje nejlepší kamarádka, protože mám pocit, že si nedokáže takový život zvolit. Dělá práci, která ji nebaví, v žádném vztahu dlouho nevydrží a poslední dobou se to začíná odrážet i na jejím zdraví. Nejvíce mě však trápí, že si i společně přestáváme rozumět..."

Stát se výkonným ředitelem společnosti, tzv. CEO, označil Filip Fingl jako svatý grál pro každého ambiciózního manažera. Já jsem si s Filipem Finglem, jakožto výkonným ředitelem společnosti Dáme Jídlo, povídal v minulé epizodě tohoto podcastu. Věřím, že jeho zkušenosti budou inspirací nejen pro ambiciózní manažery. Filip je třetím rokem v roli kapitána firmy, která z pár desítek zaměstnanců vyrostla v několik stovek. Ustát takto velký růst a nastavit všechny procesy v podobně rychle rostoucí organizaci by bylo výzvou pro každého zkušeného manažera...

Hostem podcastu Myšlením na vrchol byl výkonný ředitel společnosti Dáme Jídlo, Filip Fingl, který hned v úvodu podcastu zmiňuje: „Pozice CEO ve firmě by měla být pro každého manažera jako svatý grál, alespoň já jsem to tak měl.“ Filip se posléze nebál přiznat, že i když si vždy přál dosáhnout na vrcholovou manažerskou pozici, tak její zvládnutí pro něj byla výzva. Když na pozici nastupoval, měl jisté představy, co vše tato práce obnáší, a dnes říká: „Možná že, pokud bych tehdy věděl to, co jsme zjistili už po půl roce, tak si nejsem úplně jistý, zda bych tu výzvu přijal. Ačkoliv jsem chtěl tu práci dělat, tak jsem si nedokázal představit, co vše obnáší a kolik práce a stresu mám před sebou.“

V minulých dvou epizodách jsem začal mluvit o prokrastinaci. Myslím si, že je to téma, které asi zažil více či méně každý z nás. I s ohledem na současnou dobu plnou rozptýlení, nestálých výzev a nepřeberného množství možností si slovo prokrastinace v našich životech nachází čím dál častěji své místo. V posledních dvou podcastech jsem se ale snažil na prokrastinaci jako takovou podívat trochu z jiného úhlu pohledu. Proto pokud toto téma řešíte a možná jste neslyšeli minulé dva podcasty, zkuste nejprve překliknout ve vaší podcastové aplikaci o dvě epizody dozadu. Věřím, že vám budou dávat smysl.