Business Leaders

Jakákoliv nepříjemná situace v životě má nějaké řešení a můžeme se na ni dívat jako na náš dar. Díky práci pro Petra Casanovu jsem se už poznal se spoustou lidí, kteří umějí i na špatných věcech vidět vždy něco dobrého. O tom je dle mého názoru pozitivní myšlení. Není to o tom, že si něco nalháváme, že ignorujeme nepříjemné události všedních dní. Pozitivní myšlení je především o tom, že jsme naopak schopni veškeré události přijmout a nenechat se ovládat emocemi, které tyto události způsobují. 

Když si čtete příběhy z dávné i moderní minulosti, jak vzpomínáte na naše předky? Hodně lidí má například rádo první republiku. Vzpomínají na toto období jako na dobu noblesy, elegance, rozvoje a prosperity. Možná si také představujete toto období skrze obrazy ze Saturnina, ale samozřejmě i tato doba měla mnoho stinných stránek. Věděli jste například, že tehdejší děti běžně běhaly na ulicích bosy? Nebo že na osm dětí připadla jedna postel? Samozřejmě že každá doba má své pro a proti. Musím se přiznat, že občas nad tímto tématem přemýšlím a často dojdu k pocitu, že naši předci se tak nějak uměli ze života víc radovat. Mám tím na mysli, že měli radost z věcí, které jsou nám už samozřejmé, a že si obecně lidé byli tak nějak bližší. I přesto, že neměli žádné sociální sítě a vymoženosti moderní doby. Zkrátka a dobře mám pocit, že dřív byli lidé tak nějak trochu víc v klidu.

Představte si prosím následující situaci: Jste vrcholový sportovec a jedete na olympiádu. Abyste si mohli situaci lépe představit, zvolíme nějakou konkrétní disciplínu. Například biatlon, ten je u nás docela populární. Patříte mezi velké medailové naděje a sami si věříte na zlato. Jedete finálový závod, pozorují vás miliony lidí po celém světě. Máte před sebou poslední kolo a poslední zastávku střelby na terč. Už jen pár vteřin vás dělí od zisku zlaté medaile, když v tu chvíli přijde nečekané selhání. Dojíždíte závodníka před sebou, který v zatáčce ztrácí balanc a upadne, vy padáte s ním. Rychle se zvednete, posbíráte, co se dá, a snažíte se dohnat ztrátu. Již jste si mysleli, že máte vyhráno, ale tahle nehoda vás natolik rozhodní, že na střelnici netrefíte ani jeden terč. Veškeré naděje jsou pryč. Do cíle dojíždíte s obrovským zklamáním, protože končíte na čtvrtém místě, jen kousek od medailové pozice. Než se člověk rozkouká a vyrovná se ztrátou, už má před obličejem mikrofon a reportér se ptá na vaše pocity

Od svých 16 let jsem při škole pracoval v naší rodinné vesnické hospůdce. Nepředstavujte si ale nic mimořádného, byla to opravdu jen malá hospůdka na vesnici, kde bydlelo pár stovek lidí, a otevírali jsme až v pět hodin večer, aby se těch pár místních starousedlíků mělo příležitost někde potkat a prohodit pár slov. Takových hospod a hospůdek jsme na vesnicích vystřídali několik a po pár letech, když už jsem byl po škole, jsme si s rodinou pronajali také malý penzion v Krušných horách. V pohostinství jsem celkem strávil nějakých deset let a dnes to vnímám jako obrovskou zkušenost do života. A to zejména z toho důvodu, že jsem dostal příležitost poznat nespočet různých lidí. Jako hospodský jsem také vyslechl nespočet různých životních osudů. Některé osudy byly veselejší, jiné byly zase naopak smutnějšího rázu.

Svět okolo nás se neustále mění a s vývojem moderních technologií je tato změna čím dál rychlejší. Už dnes víme, že některé profese již brzy úplně zaniknou. Ne že bychom je jako lidé už neuměli, jen už po nich nebude taková poptávka, takže ani potřeba se jim věnovat. Současně ale také spousta nových profesí neustále vzniká. Zrovna nedávno jsem si někdo přečetl, že většinu profesí, kterými se budou živit naše děti, ještě ani neznáme. Co z toho vyplývá? Například to, že klíčovou dovedností pro úspěch v moderní době je schopnost učit se novým věcem a přizpůsobovat se potřebám doby. To, co platilo doposud, tedy že se člověk naučí nějaké řemeslo a tomu se věnuje po zbytek života, bude už velmi výjimečné. Budeme ale jako dospělí schopni udržet dech s dobou a neustále se učit novým věcem? 

Představte si, že při své cestě za lepším životem narazíte na dvoje dveře. Za každými dveřmi cesta pokračuje a každá může vést k životnímu úspěchu, jen samotná cesta za dveřmi je vždy trochu jiná. Teoreticky ale může vést ke stejnému cíli. Když si jedny dveře vyberete a projdete jimi, získáte dar, který vám usnadní dosáhnout cíle, pro který jste se rozhodli. Dar, který do svého života získáte, je napsaný nade dveřmi. Nad prvními dveřmi je nápis TALENT a nad druhými zase nápis VYTRVALOST. Který z darů si vyberete? Jaké dveře otevřete a budete pokračovat dál za lepším životem? Co je víc? Talent, anebo úsilí?

Vášeň, vytrvalost, nadšení, touha, talent a houževnatost. Tato slova jsem skloňoval v posledních dvou epizodách Myšlením na vrchol a věřím, že už také chápete, čeho jsou schopni dosáhnout opravdu houževnatí lidé. Možná ale, že někdo z posluchačů může mít pocit, že není dostatečně houževnatý, a tak možná přemýšlí, k jaké činnosti si onu zmíněnou magickou vlastnost vybudovat. Občas od některých čtenářů magazínu Improovio čtu slova typu: „Mám pocit, že nejsem v ničem dobrý“, „Nemám na nic talent“, „U ničeho dlouho nevydržím“, „Asi jsem příliš líná, abych změnila svůj život“, „Neumím se pro nic nadchnout“ a podobně. Vždy když si čtu něco podobného, vzpomenu si tak trochu na sebe. Také jsem si kdysi myslel, že nejsem v ničem dobrý, dělal jsem všechno možné, jen abych se druhým zavděčil, ale většina těch činností mi mnoho nadšení do života nepřinášela...

„Když obdivujeme špičkové sportovce, umělce, vědce, podnikatele či šéfkuchaře, často říkáme: ‚Ten má ale talent!‘ Průkopnická psycholožka Angela Duckworthová zastává jiný názor: Základní ingrediencí všech vynikajících výkonů je houževnatost – kombinace dlouhodobé vášně pro jeden životní cíl a vytrvalosti.”  Tato slova si můžete přečíst na přebalu zadní knihy Houževnatost - Síla vytrvalosti a vášně, jejíž autorkou je zmiňovaná psycholožka Angela Duckworthová. O této knize se nezmiňuji v podcastu Myšlením na vrchol poprvé, ale protože jsem v předchozí epizodě mluvil o houževnatosti, tak mě nenapadá lepší způsob, jak na toto téma navázat, než se k této knize vrátit. 

Po rozhovoru s mladým podnikatelem Janem Fabinim, který jste mohli slyšet v předchozí epizodě tohoto podcastu, mě napadla jednoduchá otázka. Jakou jedinou věc člověk potřebuje, aby si splnil své sny? Když si položíte tuto otázku, jaká odpověď vás napadne? Někdo by mohl být názoru, že pro životní úspěch potřebujeme talent, druhý zase že potřebujeme vzdělání a dovednosti, a někdo jiný může být zase názoru, že pro úspěch je potřeba být ve správný čas na správném místě. Samozřejmě netvrdím, že nic z toho není pro lepší život důležité, myslím si však, že tou jedinou důležitou vlastností úspěšných lidí v moderní době je něco úplně jiného. 

Podnikat začal již na střední škole. Tehdy Jan Fabini nakoupil společně s kamarádem levnou elektroniku z Číny, kterou začali prodávat na vlastním e-shopu. Dařilo se jim dobře a už během prvního roku společného podnikání dosáhli obratu necelých deseti milionů korun. Ovšem stejně rychle, jak jejich společné podnikání vyrostlo, tak i skončilo. Dnes mladý podnikatel jistě nelituje, že z prvního podnikání raději odešel. Odnesl si cenné zkušenosti a možná i díky nim má dnes Jan Fabini vlastní značku kvalitního řemeslného nádobí, která nese jeho jméno, tedy Fabini.

V poslední podcastech jsem mluvil o firemní kultuře a mimo jiné to bylo také jedno z témat rozhovoru s Pavlem Vyoralem, CEO společnosti Pošta bez hranic. Ostatně si myslím, že téma firemní kultury by měl řešit asi každý podnikatel, manažer a lídr. O to víc v dnešní době, kdy není zase tak úplně jednoduché sehnat schopné a spolehlivé lidi do týmu. Některé firmy investují nemalé prostředky do náboru nových lidí do svých pracovních týmů, a proto si uvědomují, jak je důležité starat se o ty zaměstnance, které už v týmu mají. Některé firmy se předhánějí v množství benefitů, které svým lidem nabídnou. Od týdne dovolené navíc přes sportovní aktivity až po nejrůznější služby přímo na pracovišti. Když jsem jako obchodník procházel nejrůznějšími firmami a viděl, co vše některé společnosti pro své lidi dělají, občas jsem si říkal, jestli v té firmě také někdo pracuje, anebo se tam všichni chodí jenom bavit.

U zrodu společnosti stál prakticky už od samotného začátku, když sledoval, jak jeho dva kamarádi Jan Bartík a Zdeněk Sušil zakládají vlastní e-shop s vojenským zbožím. Psal se rok 2010 a tehdy ještě Pavel Vyoral nemohl tušit, co se z nenápadného podnikání jeho kamarádů jednoho dne vyklube, a že právě on bude ten, kdo bude jejich společnost vést.

„Nevybudoval jsem podnik, vybudoval jsem člověka a ten vybudoval podnik,“ řekl kdysi fenomenální podnikatel Tomáš Baťa, který svým životem a podnikatelskými zkušenostmi již inspiroval ne jen jednoho podnikatele. Příběhu zakladatele obuvnického impéria jsem se věnoval také v úvodním článku tohoto vydánímagazínu Improovio. Pokud jste již četli Baťův příběh a současně posloucháte také rozhovory v podcastu Myšlením na vrchol, tak jste si možná mohli všimnout, že mnoho mých hostů již dokázalo v životě uspět přesně podle principů, o kterých mluvil právě Tomáš Baťa.

stí v práci. Někteří lidé se chytají za hlavu, jakmile vyslovíte tato slova, ale jiní jen s úsměvem přikyvují. Ti druzí totiž už vědí, že práce nemusí být jen povinnost a otrava, ale že to může být také radost a potěšení. A co si myslíte, že nejvíce rozhoduje o tom, zda budete patřit mezi první, nebo druhou skupinu lidí? Za mě je to určitě firemní kultura, protože i když budete dělat práci, která vás sebevíc baví, tak těžko v ní budete šťastní, když kolem vás budou lidé, se kterými máte špatné vztahy. 

Bohatství bylo jeho dětským snem, který si dokázal splnit již ve 24 letech. Dlouho se Michal Rückel řídil radami svého rozumu, které zněly, že až si splní tento sen, tak bude v životě šťastný. Později, již v roli bohatého podnikatele, pochopil, že finanční bohatství představuje pouze jednu z částí životního štěstí. Michal se naučil důvěřovat nejen svému rozumu, ale poslouchat i hlas svého vnitřního světa. Co vše obnášelo pochopit svůj vnitřní svět a kudy vedla cesta k životnímu naplnění, bylo tématem rozhovoru s Michalem Rückelem v tomto vydání tištěného magazínu.

Že je nedůvěra příliš drahá, a proč je pro nás občas složité získat víru v sebe sama, bylo tématem minulého epizody Myšlením na vrchol. Pravidelní posluchači těchto podcastů o sebedůvěře samozřejmě neslyší poprvé a je mi jasné, že pokud si někdo dobrovolně a pravidelně pouští do uší seberozvojový podcast nebo je i čtenářem našeho seberozvojového magazínu Improovio, tak si už sám moc dobře uvědomuje, jak je víra v sebe sama klíčová pro plnění vlastních snů. 

Jedním z věrných a dlouhodobých posluchačů Myšlením na vrchol je také podnikatel Pepa Michálek, jehož hlas jste mohli také slyšet v minulém roce v jednom z rozhovorů. Pepa byl kdysi zaměstnancem a patrně by jej kdysi ani v duchu nenapadlo, že bude mít jednoho dne největší firmu na servis výtahů v Mladé Boleslavi. Když začal podnikat, konkurence se smála a nazývala jej brašnářem. Dnes už se nesměje, protože z brašnáře se stal silný konkurent. Že podnikatelské začátky neměl Pepa Michálek jednoduché, vypráví také ve svém příběhu v tomto vydání tištěného Improovia. Pro mě osobně v celém příběhu zazněla jedna důležitá věta a ta zní: „Nedůvěra je příliš drahá.”

„Způsob našeho myšlení je odrazem kvality našeho života.“ Tuto větu můžete slyšet na začátku každé epizody mého podcastu, a když se dnes nad ní zamyslím, přivádí mě tato věta k otázkám: Co je mírou kvality mého myšlení? Je to snad inteligence? Rozhoduje míra mé inteligence o kvalitě mého života? Znamená to snad, že jen nadprůměrně inteligentní lidé mají příležitost dosáhnout kvalitního života?  

Všechny naše současné výsledky jsou jen odrazem chování v minulosti. Tuto větu neslyšíte v podcastu Myšlením na vrchol poprvé a jistě nejsem jediný, komu tato věta dává smysl. Zní to vlastně zcela jednoduše. Pro lepší výsledek stačí jen změnit své chování, protože právě to, co dělám každý den, rozhoduje o tom, kým ve skutečnosti jsem a jakých výsledků budu v životě dosahovat. Bohužel se to ale mnohem snáze vysloví, než opravdu provede, a velmi často se chováme úplně jinak, než bychom si ve skutečnosti přáli. Jen si představte, jak jednoduchý a krásný život bychom mohli žít, pokud by nám pro lepší výsledky stačilo jen jedno jediné vědomé rozhodnutí. Na začátku roku se rozhodneme stát se aktivním sportovcem, a od toho momentu veškeré naše chování odpovídá tomuto jedinému rozhodnutí. Umíte si představit, jak jednoduše krásný by potom život byl? Pravdou ale většinou bývá, že věci, které za něco stojí, většinou nebývají jednoduché, a tak i lepší život a lepší výsledky potřebují mnohem víc, než jen jedno vědomého r

Láska. Co cítíte, když slyšíte toto slovo? Co pro vás znamená slovo láska a jak jej vnímáte? Jak se říká – tisíc lidí a tisíc názorů. Já jsem poslední podcast ukončil tímto slovem a označil v něm lásku jako základní růstovou esenci. Může nám ale láska i škodit? Pravdou je, že každý máme svůj subjektivní pohled na svět, který vychází z námi nasbíraných zkušeností, zážitků a převzatých vzorců chování. Proto i každý z nás vnímá lásku trochu jinak a každému na mysli vyvstanou jiné myšlenky, když slyší toto slovo. Tento fakt dokládá i malý experiment, který nedávno udělala Petra Boušková, prezentační koučka, spoluautorka tištěného magazínu Improovio, která i mimo jiné pravidelně publikuje podcast s názvem Prezentační hurikán.